O zlatě
Zlato je jedním z desetielementů starověku. Nejstarší nálezy pocházejí z 5. tisíciletí př. nl. Za dobegyptských faraónů bylo zlato považováno za božský kov a oni se považovali zapotomky boha slunce. Zlato představovalo prostředek k dosažení nesmrtelnosti,proto byli zesnulí faraóni zavinováni do zlata, případně se hrobky vyplňovalipředměty ze zlata a stříbra. Po objevení Tutanchamónovy hrobky v roce 1922našli vědci mumii faraona obklopenou třemi sarkofágy, přičemž vnitřní sestávalz masivního zlata vážícího více než 108 kilogramů. Mezinálezy v hrobkách patřily bojové vozy z bílého zlata, zlaté pohovky, sochy aTutanchamonův trůn, kompletně potažený zlatým plechem.
Římská světová říše byla z části založena na základechukořistěného zlata a stříbra. V průběhu tři sta let se Římanům podařilo získatpod svou kontrolu/zprávu všechny známé doly a poklady tehdejšího známého světa.
Zlatoa stříbro zastávalo status stálé/pevné měny a zlaté ornamenty a sochy všudesvědčily o bohatství římského života. Římané už tehdy znali proces čištěníprostřednictvím roztavení s olovem, chloridem sodným nebo křídou.
Zlato bylo také jedním z impulsů pro Kryštofa Kolumbapři hledání nové námořní cesty do Indie. V 16. století se španělský dobyvatelHernández Cortés vylodil poblíž dnešního Vera Cruz a podrobil si národ Aztéků.Král Aztéků Montezuma přijal Španěly s dary v podobě zlata, což ale samozřejměo to více podnítilo jejich chamtivost. Krále uchlácholili lhaním a při vhodnépříležitosti ho i spolu s jeho přívrženci zavraždili. Kromě toho zpustošilihlavní město Aztéků a spáchali kruté krveprolití mezi národem. Všechno zlatoAztéků loděmi přepravili do Španělska. Tento příběh se v průběhu doby zopakovalv mnoha jiných obměnách, ať už při zavraždění krále Inků Atahualpa španělskýmdobyvatelem Pizarrem v roce 1532 nebo při zavraždění tisíců Indiánů západnímiosadníky ve Spojených státech v 19. století.
Ve středověku se alchymisté pokoušeli o umělou výrobuzlata s pomocí takzvané transmutace (transformace/přeměny) z jiných látek, cožse jim ale nikdy nepodařilo. Cinabarit (cinabaritu) a rtuť považovali zapředstupeň tzv.. "Kamene mudrců". Pod tímto pojmem si představovalimagickou látku, která se vyznačovala vlastností/schopností vyrobit z bezcennýchkovů zlato. Alchymistický symbol kruhu ve své původní formě představovalsluneční kotouč.
Vlastnosti:
Zlato je zlatožlutý lesklý kov, který se vyznačujevysokou hustotou. Patří mezi kovy s nejvyšší mírou rozpínavosti. Z 1g zlata lzevyrobit drát o délce 3 km.Kov je možné vyválcovat na lístkové zlato o tloušťce cca. 1 mikrometr. Žlutélesklé lístkové zlato se jeví na pohled jako modro-zelené. Zlato je možnélegovat s jinými kovy. Např. ve spojením s rtutí získáme amalgám. Vedle stříbraa mědi patří zlato ke třem nejlepším vodičům tepla a elektrického proudu. Zlatoje mimořádně ušlechtilý a vůči korozním vlivům odolný kov, který nepodléhávlivům vzduchu, vody a kyselin. Jen chlórová voda a lučavka královská majíschopnost zlato rozpouštět.
Výskyt:
Zlato patří mezi prvky, jejichž výskyt je vzácný azastává 75. místo před platinou z hlediska výskytu prvků. V zemské kůře sezlato až do hloubky 16 kmvyskytuje s podílem 4,1 mg/t v horninách, železné meteority obsahují průměrnýpodíl 1,8 g/t a mořská voda obsahuje 1-2 mikrogramy zlata na metr krychlovývody. V přírodě se vyskytuje hlavně v elementární podobě ryzího zlata a je všakskoro vždy znečištěné stříbrem a jinými kovy jako měď, bizmutin a rtuť. Zlato sobsahem stříbra více než 30% s nazývá elektrum. Zrnka, kusy, nebo"nuggety" je možné nalézt v říčním písku a následně jejich je možnézískat "rýžováním zlata".
Doposud největší valoun na světě se našel v roce 1931 vblízkosti Kalgoorlie v severní Austrálii. Jeho název je "GoldenEagle" (Zlatý orel) s délkou 67,4 cm a šířkou 29,2 cm a dosahuje váhu 71,177 kg!
Nuggety mají svůj původ v křemenné žíle, která byla připrocesu zvětrávání vymývání vodou. Díky jejich vysoké míře hustoty se vymytézrnka mohlo usazovat v říčních sedimentech ve formě "rýže". Některéminerály jako křemen nebo pyrit jsou jen nepatrně znečištěné zlatem.
Největší výskyt zlata na zemi se nachází veWitwatersrand v Jižní Africe. Tam obsah zlata dosahuje až 45g/t křemene. Dalšívýznamný výskyt je v Mother Lode/Kalifornie, v Cripple Creek/Colorado, naAljašce, v Kanadě, na Urale, v Ghaně nebo v Zimbabwe. Nejvýznamnější nalezištěv Evropě se nachází v Siebenbürgen. V Německu se tento vzácný kov získává spolus dalšími drahými kovy z chalkopyritu a leštěnce olovnatého, přičemž obsahzlata na tunu rudy činí přibližně jeden gram. Světové zásoby se odhadují nacca. 60000 tun. Výskyt zlata v oceánu dosahuje několika milionů tun, ale tatomožnost získávání je momentálně neekonomická.
Získávání/Těžba zlata:
Nejstarší metodou získávání zlata je jeho rýžování. Přitomto procesu se naplavuje říční písek v průmyslovém zařízení nebo i jen spomocí jednoduché propírací pánve tak, aby došlo k depozicím zlatých nuggetůnebo zlatých destiček na základě jejich vysoké hustoty na dně propírací pánve.
Dnes v podstatné míře hrají důležitou roli dvaprůmyslové postupy: při amalgácii dochází k mletí horniny s obsahem zlata spomocí mlýna a následně k smíchání s vodou a rtutí. Zlato spolu s rtutí vytváříslitinu (amalgám), z níž je destilací při 600 ° C možné oddestilovat rtuť.Tímto procesem je možné uvolnit přibližně dvě třetiny zlata z horniny. Prozískání zbývajícího zlata je třeba použít louhování s kyanidem, přičemž tentopostup vynalezli v roce 1887 objevitelé skotského původu MacArthur a Forrest.Při tomto postupu se jemně rozemletá hornina rozpustí s roztokem sodíku nebokyanidem draselným za přívodu kyslíku. Zlato při tomto postupu vytvoří ucelenoukyanidovou sloučeninu, z níž je redukcí s cínovými částečkami získatelná včisté formě. Zlato se ukládá na dně ve formě usazeniny. Sraženina projdeprocesem filtrace, sušení a dextrinace a následně se s pomocí tavicí přísadyjako borax roztaví a odlije do odlitků/prutů/cihliček.
Použití:
Zlato během dlouhého období představovalo důležitý kov,který sloužil jako měna, ale od roku 1978 mu tento status již nepřísluší.Přesto jsou přibližně dvě třetiny zásob zlata uskladněné ve státníchdepozitářích jako měnové rezervy. V oblasti techniky má zlato v protikladu kplatině jen malý význam, protože mezitím jsou k dispozici levnější náhradnímateriály. Významnou roli hraje v zubním lékařství jako dentální zlato, velektronickém průmyslu slouží k výrobě rozvodných kontaktů a v optice na výrobuvysokohodnotných zrcadel, skel na ochranu před slunečním zářením a reflektorůpro satelity. Galvanické zlacení předmětů za účelem ochrany před korozí jepřínosem především v astronautice. Lístkové zlato o tloušťce 0,1 mikrometru sepoužívá pro účely ozdobení předmětů nebo při restaurování uměleckých děl. Zlatove formě roztoku (tzv. Cassiusschův zlatý purpur) se příležitostně používá kbarvení skla a porcelánu. Sklo takového druhu se zbarví do intenzivnírubínově-červené barvy, což má svůj původ v přítomnosti koloidního zlata.
