O zlatě
Peníze, zlato a zlatý standard
1. Úvod
Krézus, lýdský král (Malá Asie), již od dob antikypředstavoval symbol bohatství a moci. V roce 650 př. Kr. zrealizoval svůj nápadvytvořit ze zlata peníze a začal s ražbou mincí, které se později stalyoficiálním platebním prostředkem. Začala nová "epocha". Nové malé apohodlné výměnné předměty se brzy rozšířily ve všech kulturních kruzíchtehdejšího řeckého světa a v sousedních oblastech.
Peníze představujíspolečné měřítko všech hospodářských transakcí. Na jedné straně slouží jako(mezi) směnný prostředek, který usnadňuje vzájemnou výměnu zboží (obchod) a nadruhé straně ztělesňují funkci zachování hodnoty, jakož i početního/účetníjednotky. V tehdejších dobách, jako i dnes, jsou peníze obecně uznávaným a zestrany státu předepsaným platebním prostředkem. Latinské slovo pro peníze zní"pecunia" a bylo odvozeno ze slova "pecus" = dobytek.Kdybychom listovali dějinami lidstva zpět, zjistili bychom, že v každé epoše sejako peněžní prostředky používali různé předměty (jako vonná pryskyřice, obilí,kovy, sůl, kameny, kůže, mušle, cigarety, alkohol, papírové peníze,atd.)Mimořádný význam v rámci toho nabylo především zlato & stříbro. Tatoskutečnost nebyla a není náhodná, protože na základě svých vlastností majívhodné využití jako optimální směnný prostředek & prostředek zachováníhodnoty. V této souvislosti se dozvíte více v následujících kapitolách.
Vlastnosti zlata a stříbra:
• Libovolnědělitelné/členitelné
• Libovolně slučitelné
• Stejnorodé
• Stálé
• Opticky pěkné
•Transportovatelné
• Vysoká hodnota za jednotku
• Není možné je vyrobit
• Nelibovolně multiplikovatelné
• Relativně vzácný výskyt
•Disponuje vnitřní hodnotou
• Vysoká hodnota za jednotku
• Známé na celém světě
• Světově akceptované/uznávané
• Bez problémů použitelné jako záruka
Pšenice je luxusním zbožím pouze po dobu hladomoru, podléháale zkáze a v důsledku toho není trvanlivá. Diamant je trvanlivý a pěkný napohled, ale není libovolně dělitelný a stejnorodý. Zlato je možné libovolnědělit, tavit, je k dispozici pouze v omezeném množství a již stovky let jeznámo na celém světě.
Dějiny zlata můžeme rozdělit do několika stupňů, kterésice vykazují značnou odlišnost po věcné stránce, ale časově je navzájem nenímožné oddělit. V zásadě můžeme rozlišit následující stupně: naturální výměnu (zboží zazboží), naturální peníze (zboží, např. Pšenice nebo mušle byly definovány jakopeníze), peníze ve formě kovů (plnohodnotné mince z drahých kovů, odborný pojem:Courant-mince, mince s nižší hodnotou až po nekryté mince, odborný pojem:drobné peníze / slévárenské mince).
Hotovost (kryté papírovépeníze a mince), jakož i účetní peníze označované také jako žiropeníze (peníze v dnešní podobě, které vzniknou vdůsledku čerpání úvěru).
2. Pohled do minulosti
Ve starověké Mezopotámii (3000 až 2000 př.nl) existovalpeněžní systém, který lze považovat za předchůdce zlatého standardu. Výstižnějiby bylo označení "obilný standard", protože základní hodnotunevytvářelo zlato, ale obilí. Bylo stanoveno, že 1 šekel odpovídal cca. 170zrnka obilí. Slovo "schéma" znamenalo asi tolik jako pšenice a"Kapusta" byla míra, podobná jedné měřici. (Slovo "Schekel"se ještě i dnes používá v hebrejštině jako označení izraelské měny.)
Již v tehdejších časech byly zaznamenány pokusy odefinici směnného zboží (= peněz) a to na základě stanovení váhy základníhodnoty (obilí) na jednotku v penězích. Tento peněžní systém však ztroskotal natom, že obilí je zcela nevhodné jako základní hodnota peněžního systému.(Zpráchniví, problematické skladování, různorodostí úroda, ...)
V období Antiky se v konečném důsledku začaly razit nakousky kovu znaky, případně erby. V počátcích se každá zlatá hrouda vyznačovalarozdílnými rozměry a váhou tak, že bylo třeba znovu určit při každém obchoděhodnotu každého jednotlivého kousku kovu. To vedlo ke vzniku myšlenky sjednotitrozměry a váhu kousků kovů - a to byl zrod mince. Mince ze zlata (a stříbra) stakovou ražbou představují zlatou měnu, protože ztělesňují hodnotu peněz ve formě pevně stanovenéhopodílu zlata nebo stříbra.
Pozoruhodná je ta skutečnost, že země se zlatou měnouexistují z hlediska historie nejdéle. Východořímská říše existovala po zavedeníSolidus Konstantinem Velikým v roce 324 více než 12 století, Benátská republikapo začátku ražby dukátů v roce 1284 půl tisíciletí. Se zavedením měny v podobězlatých mincí Julius Caesar zachránil Řím před úpadkem, který by nastal o 400let dříve. K zániku Říma došlo až tehdy, když následovníci Césara začali stálevíce snižovat obsah zlata v mincích.
Zlaté nebo stříbrné mince tehdejší doby neměli jenvýhody, ale i nevýhody. Některé nevýhody spočívaly v jejich váze, skladování atransportu - zejména při velkých částkách a vzdálenostech. Také mnoho letpřetrvávající pokusy natáhnout a minimalizovat obsah drahých kovů v mincíchškodilo stabilitě peněz.
Po mnoha pokusech se v 17. století v Evropě prosadil standard deponování zlata.Můžeme ho označit - i když se jednalo o stříbro namísto zlata - za předchůdcezlatého standardu.
Historický zlatýstandard zpravidla zmiňovaný v publikacích adiskusích začal svůj světový vítězný postup v 19. století, šířící se z Anglie.V rámci tohoto standardu se přijala státní dohoda o stanovení směnného kurzu.Vytištěná hodnota papírových peněz byla deponována/krytá zlatem. Peníze vpapírové podobě bylo možné kdykoliv vyměnit zpět na zlato, přičemž směnný kurzzůstával nezměněn.
Zlatý standard, případně částečné krytí státních penězzlatem dnes na celém světě již neexistuje! Některé země sice vlastní zásobyzlata (např.: USA 8.146 tun, Německo 2.960 tun, Švýcarsko 2.590 tun s ubývajícítendencí, Francie 2.546 tun ,...), tyto jsou však zcela nezávislé na dané měnyzemě, resp. nejsou s ní v žádném spojení.
Je třeba zmínit, že země jako Mexiko nebo Rusko v roce2001 zveřejnily informaci, že budou dávat do oběhu oficiálně peníze ve forměstříbrných nebo zlatých mincí. Na internetu zveřejňují nabídky různéspolečnosti: zlato a dináry prostřednictvím internetu jako zlatem krytá měnaformou běžného účtu.
2.1. Dvě formy zlatého standardu
V období pozdějšího středověku představovaly zlaté mincemenu s nejvyšší nominální hodnotou. Zlatníci zastávali vhodný status pro účelyověření čistoty a pravosti mincí. Kromě toho vlastnili stabilní kazety, v nichžbylo možné uchovávat zlato v bezpečí před zloději a v důsledku toho jim bylo zbezpečnostních důvodů svěřeny soukromé zlato za účelem úschovy. Zlatník namince vystavil potvrzení a vyúčtoval malý poplatek za uschování. Pokud majitelzlata chtěl své zlato zpět, vyplatil účet.
Postupem času se považovalo za bezpečnější a předevšímza mnohem pohodlnější uhrazovat otevřené účty prostřednictvím takovýchstvrzenek. Tak se stvrzenky zlatníka staly zálohami pro platební příslib. Vždy,když někdo akceptoval poukázku na platbu, uzavřel implicitně se zlatníkemúvěrovou smlouvu, který v důsledku toho vykonával funkci banky.
Shrnutí: při tomto způsobu zlatého standardu se jedná o standard deponování zlata, přikterém se zlato nebo stříbro uložilo do jedné z tzv.. centrálních sběren(sběrná místa), což odpovídalo krytí zlatem ve výši 100%. Jak jistotuobchodníci obdrželi poukázku na dobropis (= náhrada peněz) v papírové formě. Stímto dobropisem bylo možné realizovat po účetně-technické stránce dalšíobchody nebo je vyměňovat za jiné zboží nebo služby.
Standard deponování/krytí zlata, sice založen nastříbře, byl v 17. století využíván ze strany privátních žirových bank, přičemžtento trend přicházel z Benátek a hrál důležitou roli v Janově, Nürnbergu,Amsterdamu a Hamburku. V 19. století existovalo v Německu více než 30soukromých tzv."Ceduľových bank", které vydávaly poukázky nadobropisy. Hamburku žirových banka (Hamburger Banco) měla více než 300 letvlastní měnu s názvem "Mark Banco", která byla vázána vždy nakonkrétní cenu stříbra a v důsledku toho si zachovávala absolutní stabilitu.Hamburger Banco však v roce 1857 skoro zaznamenala stagnaci, kdy bylyobchodníci nuceni stáhnout stříbro a banka byla zbavena její drahého kovu. Kzastavení krize došlo díky velkým dodávkám stříbra z Rakouska a Maďarska.Několik let později došlo k uzavření privátní banky ze strany státu. (Je třebapoznamenat, že tato zmiňovaná měna představovala pouze výpočetní měnu, kteránikdy nebyla ražená. Marka byla starou německou mírou váhy, odpovídalapřibližně polovině libru).
Odlišnou variantu představovala "BanqueRoyale" založena ve Francii v roce 1716 Johnem Lawem, která se jako prvnístátní Centrální banka zapsala do dějin. Law poskytoval příslib krytí bankovekzlatem. Vlastníci zlata (převážně šlechta) odevzdali do banky zlato a jakoprotihodnotu obdrželi akcie Banque Royale. V porovnání s bezúročným zlatemslibovaly tyto akce dividendy. Zlato sloužilo jako základ důvěry pro výdejbankovek (libry). Emise byly vydávány státu ve formě úvěru. Několik let pozdějizaložil John Law Mississippi Compagnie, jejíž akcie se prodávaly za libry. Jejíobchodní záměr spočíval v těžbě zlata v Louisianě, tehdejší francouzskékolonii. Ve skutečnosti proudil neustále rostoucí akciový kapitál pro spotřebníúčely do státní pokladny. O co více emisí dala do oběhu Centrální banka JohnaLaws ve formě státních půjček, o to víc stoupal akciový kurz společnosti JohnLaws Compagnie. Protože všechny emise jsou spotřebovány pro spotřebu státu,nedisponovaly žádnou reálnou protihodnotou kromě původního množství zlata. Rok1720 zaznamenal první útok na Banque Royale. John Law byl nucen sáhnout podevizovém hospodaření. Zakázal soukromé vlastnictví zlata a zlatých šperků zaúčelem zvýšení zásob zlata banky (Banque). Banka (Banque) přesto podlehlakrachu.
První centrální bankou s přísnými pravidly krytí zlatembankovek nacházejících se v oběhu byla Bank of England. Založena již v roce1694 musela konkurovat během prvních 150 let své existence privátním emisním(ceduľovým) bankám v poskytování úvěrů anglickému státu. Jejím hlavnímkonkurentem byla South Sea Company, která v roce 1720 přesměrovala tok kapitáluz Mississippi Compagnie do vlastních akcií. Peněžní prostředky plynuly z částido některých nepřehledných projektů a z části do spotřeby státu. South SeaCompany se projevila jako stejně neseriózní společnost jako společnost vMississippi a její akciové kurzy a důvěra v emise ve formě liber skončili vSouth Sea Bubble (v bublině jihopacifické společnosti).
Bank of England přežila konkurenci. Pro výdej emisí bylana základě negativních zkušeností z roku 1844 stanovena přísná hranice, vdůsledku čehož bylo možné vydávat jen emise bez krytí za max. 14 milionů liber.(Peelschove bankovní spisy). Toto zajištění bylo kryté formou státních cennýchpapírů, ale nebylo kryté zlatem. Každou další emisi ve formě liber bylo možnévydat pouze při nákupu zlata.
To vedlo ke vzniku klasického zlatého standardu jako prvníhoplatného měnového systému na mezinárodní úrovni s penězi v papírové podoběkrytých zlatem, při kterém mohli emisní banky vydávat více poukázek nadobropisy (peníze), než měli ve skutečnosti v zásobě ve formě zlata (= částečnékrytí zlatem). Krytí zlatem ve výši 100% jako v případě standardu deponování zlata jižvíce neexistoval, ale na druhé straně bylo zavedeno minimální krytí. Zlato vdůsledku toho hrálo už jen regulativní roli, protože nebylo možné půjčit více,než povolí krycí rámec ("zlatá brzda"). Ale k tomuto tématu víceinformací později.
Při fixaci parity Sir Isaac Newton 1707 odhalil chybu(směnný kurz zlata-stříbra byl vypočten nesprávně), která měla za následek, žene stříbro, ale zlato bylo povýšeno na standard.
Anglie se začátkem roku 1800 považovala za vedoucí národsvětového obchodu a v důsledku toho byl klasický zlatý standard s maloupřestávkou v průběhu příštích let povýšen na světový systém. Anglická bankabyla z důvodu války mezi Anglií a Francií, která vypukla v roce 1802 nucenazastavit proplácení svých bankovek zlatem. Cena zlata v důsledku tohozaznamenala silný nárůst. (O skutečných příčinách tohoto procesu informovalpublikum bankéř David Ricardo 1810/11 ve svém známém díle "On the HighPrice of Bullion" (O vysoké ceně zlatých odlitků/cihliček).) Po skončeníválky v roce 1815 se Anglie znovu vrátilo ke zlatému standardu .
Jiné země (Francie, Belgie, Itálie a Švýcarsko) založili23.12.1865 v Paříži společný mincovní spolek, který vstoupil do dějin jako"Lateinische Münzunion" (Latinská mincovní unie). O 3 roky později (1868)vstoupilo do Společenství i Řecko. Jiné země jako Rakousko, Finsko, několikBalkánské státy, Finsko, některé menší evropské státy, některé státy Střední aJižní Ameriky, kolonie smluvních států, Německá Říše (oficiálně v roce 1873) adalší státy převzaly pravidla a předpisy Latinské mincovní unie. Cílem mincovníunie bylo vytvoření společného oběhu mincí, jakož i překonání výkyvů měnovéhokurzu za účelem vytvoření dlouhodobé světové měny kryté drahým kovem na základěfranků.
Mimořádnou osobností let 1870 byl anglický premiérDisraeli (úřední období: 1868 a 1874-1880). Jeho osobě a jeho kontaktům k rodiněRothschildů víceméně vděčíme za etablování mezinárodního zlatého standardu a zaskutečnost, že Londýn se stal centrem mezinárodního měnového systému. Okrajověje třeba poznamenat, že rodina Rothschildů zastávala vedoucí postavení meziobchodníky se zlatem na světové úrovni.
Dalším důležitým faktorem úspěchu zlatého standardu bylavnitřní politika Anglie. Spojení peněz a politiky zaměstnanosti bylo méněznámým tématem, vliv odborů a socialistických stran byl bezvýznamný. Bankéřinárodních bank mohli bez váhání realizovat svou měnovou politiku vstříc pevnéměně a nízké míry inflace. Striktní politika měnové stability poskytla Národnímbankám velkou míru důvěryhodnosti. Tím získali možnost ovlivňovat chováníinvestorů - co se mimořádně osvědčilo právě v období krize.
Každá měna byla - podle britského vzoru - pouze národnímoznačením určitého množství zlata, přičemž cena zlata (za trojskou unci) bylana základě intervenční politiky Bank of England stanovena na jejím Londýnskémtrhu/burze se zlatem. Skoro celé století (beze změny) se nacházela na hodnotě 3libru 17 šilinky 9 pencí. (Paritní kurz: 1 kg zlata = 136,57 Ł = 2.790,- M případně 1, - Ł= 20,43 M).
Výsledkem byly stabilní, neměnné směnné kurzy měnnavzájem.
Tedy existovala světová měna, zlato, která byla v oběhuna celém světě ve formě různých papírových peněz, ale byla fixovaná pevnýmisměnnými/přepočítacími koeficienty. Při obsahu zlata při libru 9 gramů zlata a při Täler 3 gramy zlata každý věděl,že 3 Täler = 1 libru a 1 Täler = 1/3 libru a to bývalo neměnné, protože zákony,týkající se mincovnictví bylo možné měnit ze strany parlamentu, ale ne zestrany trhů.
Na tomto místě je třeba znovu poukázat na skutečnost, žene peníze, ale zlato je měřítkem. Peníze jsou hodnoceny na základě zlata a nenaopak. (Peníze ke zlatu vždy ztrácely hodnotu, vždy bylo třeba dát vícepeněžních jednotek za gram zlata.)
Zlatý standard byl až do roku 1914 garantem mezinárodní stability, stabilních cen a zaměstnanosti skoro během celého století.
Za svou stabilitu vděčí zlatý standard přísnémudodržování národních zákonů a předpisů týkajících se krytí a důvěře finančníhosvěta v spolehlivost systému. O to pozoruhodnější je skutečnost, ženeexistovaly žádné mezinárodní dozorčí a kontrolní orgány (Mezinárodní měnovýfond, světová Centrální banka ,...).
(Několik zajímavých výpočetních příkladů k porovnánízlata tehdy a dnes naleznete u p. dr. Timmermanna.)
Jako doplnění je zapotřebí na tomto místě ještě uvést,že během období zlatého standardu se zvýšila výdělečná činnost a snížila senezaměstnanost. Bohužel, tato skutková podstata je často - jak dokazují iobrázky - prezentována jinak.
